Mrakodrap

Autor : Jiří Černický
Zakoupit dílo na NFT marketu

Popis díla

Mrako­drap — tech­nick­ým spolu­au­torem je 3D ani­má­tor Ondřej Rakušan.
 
Jde o stat­ický, časos­běrný záběr na mís­to, ze kterého stále doko­la vyrůstá obří mrako­drap, v jakém­si down­townu ambi­ciozního velkoměs­ta typu Dubaj, Sin­ga­pur, Hong Kong, Thaipey, atd… Super­mod­erní mrako­drap ros­te ambi­ciozně vzhůru do nebes tak doluho, až je divák zmat­en, zda je to vůbec fyzikál­ně možné. Ros­te tedy neočeká­vaně až mimo záběr kamery. To však není konec přek­vapení. V tu samou chvíli, kdy vrchol budovy mizí mimo záběr, začíná se velkostav­ba hroutit. Roz­padá se však jinak, než je obvyk­lé. Jako by zde nepů­so­bi­ly síly grav­i­tace. Začíná se zcela nepřirozeně drolit její spod­ní část a bom­bar­dovat tak troska­mi měs­to. Vrch­ní část jako­by byla pod vlivem stavu bez tíže. Po chvíli se na tom samém místě tvr­došíjně probíjí k obloze další identická stavba.

O autorovi

Narozen: 1966, Místo narození: Ústí nad Labem, Působiště: Praha

Vzdělání:

1993–1997 Akademie výt­varných umění v Praze
1990–1993 Vysoká ško­la uměleck­o­průmyslová v Praze
1987–1990 Ped­a­gog­ická fakul­ta v Ústí nad Labem
1983–1987 Střed­ní uměleck­o­průmyslová ško­la, Jablonec nad Nisou

Tvor­ba Jiřího Čer­nick­ého je plná výra­zových proměn, vyp­jatých gest i svébyt­ného humoru. Každé dílo toho­to auto­ra skrývá sil­ný příběh v rov­ině obsa­hové, ale také v rov­ině hledání adekvát­ních výra­zových prostřed­ků. Chceme-li přesto for­mulo­vat urči­tou jed­notící linii jeho usilování, potom je nezbyt­né zmínit přede­vším neu­tucha­jící schop­nost téměř dět­ského údi­vu a rovněž vůli po otevřené komu­nikaci, čas­to vyhro­cené na ostří nože.

Čer­nick­ého vyjadřo­vací metody nej­sou omezeny na konkrét­ní médi­um, jeho záběr sahá od kla­sické mal­by, přes video, objekt, insta­laci a per­for­man­ci až k osob­ní angažo­vanos­ti a drásající tělesné účasti umělce při real­izaci náročných pro­jek­tů, jako např. „Slzy pro Etiopii“ (1993–94). Autor tehdy nejprve v kon­te­jnerech umístěných na výk­ladě Galerie Emi­la Fil­ly v Ústí nad Labem shromáždil slzy míst­ních oby­va­tel, které po měsíčním úmorném putování osob­ně předal před­stavené­mu kláštera v etiop­ském městečku Lalibela.

Do pově­domí širšího okruhu diváků se Čer­nický výrazněji zap­sal pro­jek­tem První séri­ově vyráběná schizofre­nie (1998), když nechal vyrábět keram­ické přil­by styl­i­zo­vané do gri­masy známého Mun­cho­va Výkřiku. Ve ste­jném roce se stává lau­reátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Výz­namově mno­hoz­načný příst­up využil Jiří Čer­nický i v jed­nom ze svých for­mál­ně nej­dy­namičtějších děl, v mul­ti­mediál­ní insta­laci „SONY Gar­den“ z roku 2002. Autor v jeho rám­ci vstoupil do komu­nikačního pro­ce­su s před­staviteli nad­národ­ní společnos­ti a získal jejich mater­iálovou pod­poru. Spon­zorský dar v podobě desítek různých hi-tech elek­trospotře­bičů (mon­i­to­ry, video-přehrá­vače, tiskárny) potom vlast­noručně, prim­i­tivně a prac­ně destruo­val a z tak­to získaného mater­iálu ses­tavil jak­ousi min­i­mal­i­stick­ou zen­ovou zahradu.

Ten­to rel­a­tivizu­jící přist­up ale není typ­ický pouze pro Čer­nick­ého spek­takulární a kon­cep­tuál­ně vyhraněné insta­lace, nýbrž se pro­je­vu­je i ve zdán­livě odle­hčených a este­tizu­jících malířských pro­jek­tech. Jako přik­lad můžeme beze­s­poru vzpome­nout bravurní obra­zový cyk­lus „Bin Ladi­no­va lam­pa“ z roku 1999, ve kterém autor kom­bin­u­je prin­cipy barevného i tvarového orna­men­tal­is­mu s vyhraně­nou sociál­ní tematikou.

Bada­tel­ství, zájem o archivy a fenomén manip­u­lace veře­jnos­ti zdán­livě ser­iózní­mi fak­ty se zhmot­nil v  Gagari­nově věci z roku 2006. 

V roce 2016 Jiří Čer­nický připrav­il pro Galerii Rudolfinum speci­fický pro­jekt, samostat­nou výs­tavu s názvem Divoký sny, vycháze­jící z cyk­lu víc než padesáti kre­seb a číta­jící ste­jný počet objek­tů a insta­lací, z nichž více než polov­ina vznikla pří­mo pro výs­tavu. 

Sdílet