Apotheosis

Popis díla

Nejprve se objeví první foto s Muchovým barevným obrazem, násle­du­je pro­l­nutí, jak sto­jím před velk­ou bílou plo­chou, násle­du­je zoom pouze na tuto bílou, čis­tou plochu (plát­no) a pak násle­du­je sled 34 fotografií, které se pos­tup­ně cca po třech vteřinách začí­na­jí “vrstvit” na onu bílou plochu, ovšem v inverzní podobě. Až doj­dou do bodu svého nasycení, nechá se ten­to celkový obraz 5 vteřin vidět a pak se na něj bude opět pos­tup­ně vršit jeho poz­i­tivní (ve smys­lu inverze) podo­ba, opět v pořadí jako to bylo u neg­a­tivní formy vršení, to vše bude trvat necelé dvě min­u­ty (možná i méně, dle zvolených vteři­nových prodlev). Až se zjeví celý poz­i­tivní obraz, nechá se opět “viset” cca  5 vteřin. Násle­du­je závěrečné pro­l­nutí na foto, kde sto­jím uprostřed obou pláten, jak orig­inálu Muchy, tak mého ztvárnění.

O autorovi

Jiří David patří k vůdčím postavám v utváření post­mod­erny v české kul­tuře v druhé polov­ině osmdesátých let. Podob­ně jako jeho vrstevní­ci se zpočátku vyjadřo­val v intencích neo­ex­pre­sion­is­mu, který prezen­to­val na neo­fi­ciál­ních výs­tavách Kon­frontace (od r. 1984). Poté prošla jeho práce, ste­jně jako u řady jeho gen­er­ačních spolupra­cov­níků, promě­nou a ori­en­tací na post­mod­erní zacházení s obrazem. Výz­nam­nou roli v jeho prá­ci sehrává také kres­ba, objekt, insta­lace a zejmé­na fotografie.

Na přelo­mu osmdesátých a devadesátých let se mu, jako jed­no­mu z mála, podaři­lo prosa­dit na mez­inárod­ní scéně. O jeho díle se zmiňo­val v letech 1987 až 1993 časopis Flash Art, do své kni­hy Super­art jej zařadil guru ital­ské transa­vant­gardy A. B. Oli­va a v roce 1990 se David před­stavil na Aper­tu v Benátkách. Doprovod­ných výs­tav Benát­ského bienále se pak účast­nil ještě něko­likrát a v roce 2015 reprezen­to­val Česk­ou repub­liku v národ­ním pavilonu samostat­ným pro­jek­tem s názvem Apoteóza a podti­t­ulem Kde domov můj. Byl spoluza­k­la­datelem – pro prosazení post­mod­erny zcela stěže­jní – skupiny Tvr­dohlaví a od roku 1990 také patřil ke kmen­ovým autorům pražské Galerie MXM. Je zas­toupen v mno­ha domácích i zahraničních sbírkách, např. Galerie hlavního měs­ta Prahy, Jack Tilton Gallery, New York, Lud­wig Múzeum – Muse­um of Con­tem­po­rary Art, Budapešť, Moravská galerie v Brně, MUMOK – Muse­um Mod­ern­er Kun­st Stiftung Lud­wig Wien, Wien, Muzeum umění Olo­mouc, Národ­ní galerie v Praze, The Art Insti­tute of Chica­go a dalších.

Řadě Davi­dových děl se podaři­lo rozvířit debaty o součas­ném českém umění. K těm nejdisku­to­vanějším patřil beze­s­poru cyk­lus fotografií Skry­té podo­by, mon­u­men­tál­ní neonové insta­lace Trnová koruna nad Rudolfinem a Čer­vené srd­ce nad Pražským hra­dem, Klíčová socha anebo cyk­lus inscen­o­vaných fotografií Moji ruko­jmí. Do mez­inárod­ního kon­tex­tu se také dostal jeho cyk­lus manip­ulo­vaných fotografií Bez soucitu.

Jiří David je mimořád­nou postavou české výt­varné scény. Jeho tvor­ba i aktivi­stický příst­up k pol­i­tick­ým, společen­ským a kul­turním tématům umocňu­jí jeho výrazný vliv na její podobu a vývoj, za což byl v roce 2009 vybrán v anketě časopisu Reflex osob­nos­tí XX výt­varného umění.